První dva nové zvony pro katedrálu svatého Bartoloměje v Plzni
První dva zvony pro katedrálu svatého Bartoloměje v Plzni se veřejnosti představí začátkem října
Aby se 1. ledna 2015 mohlo v katedrále sv. Bartoloměje rozeznít všech šest zvonů, musí se účet s dosavadními zhruba 3 miliony korun sbírky Římskokatolické farnosti rozšířit o další finanční prostředky. Ke zviditelnění projektu, jehož cílem je k současným dvěma chrámovým zvonům vrátit i další čtyři, a k přilákání dalších donátorů má přispět vystavení dvou již odlitých zvonů Marie a Jana.
Kázání při Mši za Evropu
Kázání kardinála Dominika Duky OP, arcibiskupa pražského při Mši za Evropu v katedrále Notre Dame Strasbourg, 18. června 2013.
Drazí přátelé, vážení přítomní, sestry a bratři v Kristu, dámy a pánové, poslanci a pracovníci evropského parlamentu, dovolím si začít opakováním: „když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností“. Úvodní verš z listu apoštola Pavla Korinťanům je výmluvným svědectvím o odvaze svatých bratří Cyrila (Konstantina) a Metoděje a mohl by dodat odvahu vám i nám. Myslím, že to je prvně v historii, kdy vzpomínáme těchto slovanských věrozvěstů, rodných bratří z řecké Soluně čili Tessaloniki ve štrasburské katedrále. Apoštolu Pavlovi vděčíme za to, že můžeme vytvářet evropské společenství.
Misie, na kterou byli slovanští věrozvěsti Konstantin a Metoděj vysláni, nejen že nebyla snadná, ale také se neodehrála v zdánlivě příhodné době. Islám již začal okrajovat byzantskou říši z jihu i východu, byly to slovanské kmeny, které dorážely ze severu. Především sv. Konstantin viděl Cařihrad v obležení slovanských válečníků a byl to jeho učitel univerzity u Chrámu Dvanácti apoštolů a patriarcha Fótios, který mariánskou ikonou hodegetrií žehnal městu, aby bylo zachráněno před dobytím a zpustošením.
Jednota křesťanství se povážlivě otřásala, místo aby se hledaly společné zájmy a vzájemná pomoc. A přesto jdou oba bratři na sever do oblastí, které pro ně, jejich kulturu a civilizaci znamenaly nadlidské nasazení a vytrvalost v úsilí, aby na hranici za pásem pralesů vyrostla nová civilizace, nový státní útvar, který se stane součástí středomořské křesťanské Evropy, kontinentu, který vyrostl ze symbiózy antického dědictví Athén a Říma a právě díky odvaze a houževnatosti sv. Pavla vznikl trojúhelník Athény, Řím, Jeruzalém. Největší nepřítel Athén a Jeruzaléma Řím se stane symbolem nové křesťanské civilizace, která se ve 13. století stává naší západní civilizací a je symbolizována katedrálou a univerzitou. Obě tyto instituce spojuje katedra. Je to katedra biskupa učitele víry a katedra profesora, který sofistikovanou úvahou uvažuje v kategoriích sic et non, tak nebo onak. Obě tyto katedry se díky Knize knih, která se stala normou západní civilizace, odvolávají na Mojžíšovu katedru v synagoze. Racionalita, právo a víra reflektovaná úsudkem a svobodným rozhodnutím jsou také odkazem a dílem sv. Konstantina filozofa a Metoděje právníka. Tito patroni Evropy přinášejí slovanským národům Písmo, a to jako Bibli i abecedu.
Překlad Bible a liturgie ve vlastním srozumitelném jazyce jako i právní kodex, to je dar, za který této misii vděčí národy slovanských jazyků. Víra reflektovaná rozumem a rozum reflektovaný Božím zjevením, to jsou principy, které vložil do své středomořské misie apoštol Pavel. To byly také principy cyrilometodějské misie, která byla mocná v jejich době a myslím, že může být novou inspirací pro porozumění smyslu lidského života a společnosti. Jedině tak může současná společnost obhájit společný projekt Evropy bez malicherného tápání či tance v bludném kruhu všednosti a marnosti. Myslím, že v současnosti má Evropa více nepřátel sama v sobě než vně. Kultura smrti a egoismu se zrodila uvnitř evropské společnosti, která zmíněné principy začala odmítat. Cyrilometodějské výročí není pouze lokální respektive folklórní slavností ale mementem v situaci, kdy mnozí jsou znechuceni stávající situací anebo se chystají zazpívat Requiem.
Cyrilometodějský Velehrad však zpívá Te Deum, neboť tak zpívá velehradská píseň: “ Velehrad ožívá vždy znova“. To jsem zažil v letech 1968, 1985 i 1990 s papežem Janem Pavlem II. Tak se naplnilo Pavlovo: „Je-li s námi Bůh, kdo proti nám?“. Velehrad se netýkal pouze věřících katolíků. Svoboda je nedělitelná, to je odkaz zmíněných velehradských let. Kdo sahá na náboženskou svobodu, postupně bude demontovat jakoukoli formu svobody. Bezuzdnost není svobodou, ale pouhým vrtochem otroků. „Freedom is not free“. I to je zkušenost Velehradu ale nejenom Velehradu. Amen.
Středověký zvoník z Malty
Navštívíte-li někdy o dovolené středomořský ostrov Malta, nezapomeňte se zastavit i v historickém komplexu sv. Agathy. Kromě rozlehlých katakomb a krásného kostela zde můžete v místním muzeu spatřit i zajímavé historické zpodobení zvoníka na votivní desce s datováním z roku 1504. Muzeum sv. Agathy je soukromé muzeum patřící misijní společnosti svatého Pavla a je otevřeno pro širokou veřejnost.
Noc kostelů 2013 – dotkněte se katedrálních zvonů
Katedrála sv. Víta se v pátek 24. května 2013 již čtvrtý rok otevře na celý večer veřejnosti v rámci Noci kostelů. Chcete se podívat zblízka na zvony katedrály sv. Víta, vystoupat 197 schodů až do horní zvonice, pokochat se neobvyklým pohledem na noční Prahu? Jestliže máte chuť a sílu, pak vás svatovítští zvoníci rádi přivítají ve věži katedrály sv. Víta.
Na Noc kostelů zve srdečně také pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP:
„Vážení a milí návštěvníci Noci kostelů, rád vás v pátek 24. května přivítám v křesťanských chrámech a kostelech nejen v Praze, ale v celé České republice. Tato noc může být připomínkou velikonoční noci, noci osvobození a noci světla, které dává možnost nalézt a porozumět smyslu vesmíru a života každého z nás. Více než já vám bezpochyby poví architektura a umění, které po věky hovoří k návštěvníkům kostelů. Vašimi průvodci ovšem budou také samotní organizátoři, kteří vás uvítají a kterým jsem za jejich službu a spolupráci velmi vděčný“.
Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, osobně pozdraví návštěvníky svatovítské katedrály ve 21.00 hodin.
První Noc kostelů (Lange Nacht der Kirchen) se uskutečnila v roce 2005 ve Vídni. V průběhu následujících čtyřech let se spontánně rozšířila do celého Rakouska. V roce 2009 přeskočila jiskra této akce přes naše hranice a zapojily se do ní kostely v Brně a Plzni. V loňském roce se do Noci kostelů zapojilo více než 1200 kostelů. O mimořádném zájmu veřejnosti svědčí i více než 400 000 návštěvnických vstupů.
Každým rokem navštíví za jediný večer zvonici katedrály sv. Víta kole 3000 návštěvníků. Máte-li zájem, nenechávejte návštěvu na poslední chvíli. Prohlídky s výkladem, který poskytnou katedrální zvoníci, začnou po skupinách od 19:00 během celého večera.
Navštivte katedrálu a dotkněte se katedrálních zvonů!
Blíže o Noci kostelů naleznete na stránkách www.nockostelu.cz
12. květen v dějinách vzdělanosti
Na neděli 12. května 2013 připadají dvě zajímavá výročí, která stojí za to si připomenout. Letos uplynulo 1010 let od úmrtí významného učence-matematika konce 1. tisíciletí, intelektuála, který výtečně ovládal sedm svobodných umění, a prvního francouzsky mluvícího papeže, Silvestra II. Tento pozoruhodný muž, vlastním jménem Gerbert z Aurillacu, se narodil někdy mezi lety 950 – 960 v kraji Auvergne ve Francii. Kolem roku 963 vstoupil do benediktinského kláštera a zhruba od roku 967 studoval v katalánském městě Vic. Zde se seznámil s arabskými znalostmi matematiky a přírodních věd. Později studoval na katedrální škole v Remeši, kde ho remešský arcibiskup Adalberon záhy jmenoval učitelem. Z této školy později, již jako představený vytvořil středisko francouzské učenosti a výuce matematických věd dal takový význam, jaký dříve na Západě neměly. Stal se rovněž sekretářem arcibiskupa. Ve složité politické situaci, která v posledních deseti letech prvního tisíciletí v Evropě panovala, se po tříletém období, kdy úřad zastával jeden z nejmladších papežů v historii a první německy mluvící, čtyřiadvacetiletý Řehoř V., v roce 999 usedl Gerbert na papežský stolec jako Silvestr II.
Vraťme se ale k jeho vědeckým počinům. Klášterní škola ve Vicu, kde studoval aritmetiku, geometrii a astronomii, těžila z časté komunikace a vzájemných vztahů mezi Katalánci a sousedními andaluskými muslimy z jihu Španělska a při tamní katedrále byla také tehdy největší knihovna v Evropě. A právě v těchto zdech se mladý Gerbert seznámil s většinou arabských poznatků, které dílem pocházely z řecké a perské vědy a dílem ze zemí, s nimiž obchodovali (Indie, Čína). Seznámil se zde mimo jiné s principem astrolábu (astronomického přístroje k určování polohy nebeských, potažmo i pozemských těles a k měření času), ručního počitadla zvaného abakus a v neposlední řadě s arabskými číslicemi a způsobem jejich zápisu, díky čemuž dokázal daleko rychleji počítat z hlavy nežli ostatní. Připisuje se mu, že se zasloužil o jejich všeobecné zavedení do Evropy.
Velmi živě se též zajímal o konstrukci různých přístrojů na měření času, kterým se tehdy všeobecně říkalo horologium, ať už se jednalo o hodiny sluneční, noční, vodní či dokonce astroláb. Minimálně jedno horologium také sám sestrojil, a to v Magdeburgu. Nicméně podle popisu Dětmara z Mersenburgu, který tuto skutečnost zaznamenal, není jasné, o jaký přístroj se vlastně jednalo.
Řadu znalostí přejímal však také z antické literatury. Zcela jistě byl seznámen s dílem Erathosthena,Plinia, Macrobia, Ptolemaia, Martiana Capelly a dalších řeckých a římských autorů. Z těchto spisů také vycházel při svých výpočtech délky dne a noci pro různé zeměpisné zóny.
Význačným přínosem Gerberta ještě jako pedagoga bylo zavádění různých nových vyučovacích pomůcek, čímž proslul zejména na škole v Remeši. Jeho učenost byla proslulá, ale vzbuzovala i podezření ze spojení s nekalými silami temnot.
Druhým, pro českou vzdělanost ještě významnějším datem. Před 270 lety byla českou královnou korunována Marie Terezie (12. 5. 1743). Mezi její nejvýznačnější činy patří reforma školství. V roce 1774 byl vydán Všeobecný školní řád, jímž se zaváděla všeobecná vzdělávací povinnost (prakticky totožná s povinnou školní docházkou) pro hochy i dívky, vybudování škol ve všech farních obcích, c.k. sklad školních knih, praeparanda pro učitele a Methodní kniha od autora reformy Ignáce Felbigera.
Císařovna Marie Terezie považovala vzdělání za politickou prioritu, což vyjadřoval i její výrok, že „Škola je politikum“. Naši předkové sice před sto lety považovali právě tento výrok za zdroj potíží, neboť vedl podle nich k tomu, že o odborných školských otázkách rozhodovali častěji politici než odborníci. Přesto je její zájem o školství významnou inspirací pro dnešek, neboť tato panovnice si na rozdíl od mnoha našich současných politiků uvědomovala významnou návratnost investic do vzdělání.
Více se dozvíte v dalším čísle Katedrály nebo v použité literatuře:
1) Marek Otisk, Horologium Gerberta z Remeše a časová klimata v raném středověku; FF OU v Ostravě, Filozofický ústav AV ČR
2) Wobbe Vegter, Cyber Heroes of the past: Pope Sylvester II
3) Betty Mayfield, Gerbert d’Aurillac and the March of Spain: A Convergence of Cultures
4) František Morkes ,Tereziánská reforma v českém školství
Zvoník a zvonířka
Jazykové okénko (nejen) pro ženy
Podstatná jména, která v mužském rodě končí na –ík, mají pro ženský rod standardně příponu –ice. V některých případech však takto vytvořený ženský rod je homonymem, což znamená, že má ještě jiný význam, například strážník – strážnice či zvoník-zvonice. To působí značně komicky, někdy dokonce natolik, že se pro ženu vykonávající danou činnost ženský rod vůbec nepoužívá jako v případě porodník-porodnice. A tak jsme se zamysleli, zda by se s označením zvonících paní a dívek nedalo něco udělat.
I ponořili jsme se trochu do lingvistiky, abychom si ozřejmili, jak to vlastně se vznikem slov je. Nová slova, tzv. neologismy, vznikají v jazyce z řady důvodů a jedním z nich je právě potřeba odstranit homonymii. Jak nám ale potvrdili i v jazykové poradně, není to se zavedením nového slova do jazyka vůbec jednoduché. Rozhodně to nefunguje tak, že si někdo řekne, že zavede nové slovo a toto slovo si nechá „patentovat“. Aby se z neologismu stala součást každodenní slovní zásoby, musí mu lidé rozumět a začít jej běžně používat. Navíc musí splňovat standardní požadavky jazykového systému.
Když tedy alespoň zhruba víme, jak se slova začleňují do neutrální slovní zásoby, můžeme se se vší skromností pokusit slečnám a paním rozeznívajícím zvony nabídnout pojmenování, které bude uchu více lahodit nežli zvonice. Nabízejí se dva příklady, kdy se jazyk vyrovnal s nepěkně znějícím ženským rodem s příponou „ice“. Žena-právník je právnička, což by ovšem v případě zvoníka bylo z hlediska homonymie stejné jako zvonice. Druhou variantou je básník. Básnící žena není ani básnice, ani básnička, ale básnířka. Tak co vy na to, milé zvonící kolegyně! Nazývejme se podle tohoto vzoru zvonířky. Zní to hezky a nikdo si nás nebude plést s věžemi, v nichž jsou zvony zavěšeny. A nezapomeňte, slovo je třeba používat soustavně a seznamovat s ním co nejširší okruh lidí.
Je čas prodat knihy? 70. narozeniny Dominika Duky OP
Tomáš Halík, Tomáš Petráček, Joel Ruml, barokní refektář dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, vchod Jilská 7a, středa 24. dubna 2013 v 19:30 hodin
Jak oslavit narozeniny nedávno jmenovaného kardinála, který právě poprvé volil nového papeže? Může snad být volba Petrova nástupce chvílí oddechu od problémů (malé) české církve, aktuálních i těch trvalých? Možná, že pro pastýře je nejlepším způsobem, jak získat nadhled, právě ponoření se do bouřlivého dění v nejviditelnějším centru současného křesťanství. Pražský arcibiskup Dominik Duka slaví sedmdesáté narozeniny a je jasné, že to v jeho případě není předzvěst odchodu na zasloužený odpočinek. Má snad jako sv. Dominik rozprodat své knihy a začít s novým elánem? Zdá se, že se před ním rozevírají dveře dokořán, cesta jako by teprve začíná, horizont nabral překvapivé hloubky. Právě proto se jeho přátelé rozhodli pojmout oslavu jeho narozenin jako příležitost si o nových perspektivách pravdivě a kriticky pohovořit. Jak lze hodnotit jeho dosavadní působení na svatovojtěšském stolci? Dohoda o katedrále či restituce jsou za námi, ale co nás čeká dál? Co přinese nový papež? Probudí i českou církev? K debatnímu stolu vedle oslavence přijali pozvání teolog a sociolog Mons. Tomáš Halík, historik Tomáš Petráček a předseda ekumenické rady církví Joel Ruml.
Bula papeže Inocence III.
Dne 19. dubna 1204 vydal papež Inocenc III. bulu, kterou přijal Čechy mezi křesťanská království a uznal na časy budoucí a věčné královský titul českých panovníků. Fridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme: chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království; avšak tak‘ aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti‘ že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburce, tam tak přijíti jsou povinni. Kdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, Činívali; avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven. K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných. Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského; hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen.
Pasovská firma s jihočeskými kořeny končí s výrobou zvonů
Pasov – „Zvon je něco, co člověk vlastně nepotřebuje k holému žití. Je čímsi navíc, čímsi vyšším, a právě tím si mne podmaňuje. Zvon je prostředníkem mezi bohem a člověkem,“ říká Rudolf Perner IV. ze slavného zvonařského rodu.
Katedrála sv. Víta na jaře v novém
Jsem v době více či méně revolučních změn. Právě dnes jsme dostali potvrzení znepokojivé zprávy z loňského roku. Vice se dočtete zde.
Chcete podpořit činnost zapsaného spolku Pražští zvoníci svatovítští, z. s.? Můžete nám poslat finanční příspěvek v libovolné výši na transparentní účet: 2503048160 / 2010. 
Nahrávání ...
